Stjernesymbol i menu


Nový obraz světa
 

Zde můžete číst úvod k některým duchovně-vědeckým analýzám, které Martinus popisuje ve svém rozsáhlém díle.

Vědomí lidí formuje jejich obraz světa
Během historie člověk tvořil obrazy světa. Vytvořil mýty a náboženská vyprávění, které dávaly objasnění o vzhledu světa a o životě a smrti. Takový jednotlivý obraz světa však nebyl jenom obrazem světa. Byl také obrazem toho stadia vědomí, který převládal ve společnostech minulosti. S přihlédnutím k vývoji obrazů světa během historie můžeme sledovat vývoj vědomí člověka – sledovat běh psychiky v průběhu historie. Můžeme sledovat, jak obrazy světa vznikaly a později zanikaly. Martinus posazuje tento vývoj vědomí do větší perspektivy, když popisuje zcela nový obraz světa.

Lidstvo prošlo různými kulturními epochami
Martinus přichází s překvapivým poznáním, že tyto měnící se obrazy světa sledují vyšší plán – podle zákonů vývoje vědomí lidstva.

Lidstvo prošlo různými mýtickými a náboženskými kulturními epochami. První epochy byly založeny na konceptech války a pomsty a na množství bohů, během pozdějších byl uctíván jeden bůh a – dodnes částečně marně -  inspiruje k rozvoji lásky k bližním. Ještě později ve vývoji někteří lidé ztratili víru v tradiční náboženství s jejich zastaralými myšlenkami a morálními koncepty. To se stalo současně s rozvojem inteligence a s tím, že praktické zkušenosti z okolního světa nabyly většího významu. Současně se rozvíjely přírodní vědy a nenáboženské humanistické a psychologické teorie a vytvářel se materialistický obraz světa. Ten podle Martinuse však není konečným stadiem ve vývoji vědomí člověka. Různé formy vědomí, které se během historie objevovaly, byly příčinou různých stádií na cestě života.
 
Vývoj neboli transformování žijících bytostí postupuje, přestože mnozí si někdy myslí, že se neděje dostatečně rychle. V současnosti zažíváme vynucený vývoj, vše jde rychleji než před sto lety. Proto je pozemské lidstvo zaplavováno novými zkušenostmi. Velké světové války, revoluce, nezaměstnanost, mnoho fyzických a duševních nemocí nebo osobních těžkostí, které prožívá každý člověk, toto vše společně přispívá k zesílení lidské touhy po míru.
(Mentální změna směru, dánský Kosmos č. 21, 1972)

Materialismus nemá odpovědi na smysl života
Materialismus má dva významy. Prvním je vlastní  vnímání: pouze hmotné věci jsou považovány za skutečné. U druhého jde o hodnotu: dosažení materiálních požitků se hodnotí více než všechno ostatní. Chybějící duchovní zřetel vede, jak plyne čas, tomu, že mnozí lidé stále více budou ztrácet rozměr smyslu života. Soustřeďují se na „smrtelné“ – a tak časem ztratí smysl života. Materialistický obraz svět nemůže dát lidem etické ukazatele nebo nějaké objasnění, proč je na světě utrpení, nebo v čem je smysl existence člověka.

Zkušenosti dávají vědění a porozumění
Bezprostředně se může jevit jednotlivému člověku, že kultura a vědomí v minulosti je pouze něco, co se stalo jiným – lidem v minulosti.  Martinusovými analýzami se nicméně otevírá nová perspektiva jednotlivému individuu a jeho spojení s okolním světem. Vědomí jednotlivce se vyvíjí života za životem. My všichni jsme se účastnili na minulosti a zúčastníme se budoucnosti. Život je podle Martinuse jeden dlouhý vývojový a výchovný projekt, přizpůsobený každému jednotlivému individuu. Když člověk zakouší základní kontrasty života – radost a utrpení – vyvíjí své vědomí. Dělá pro svou nevědomost nevyhnutelně chyby a sklízí tím strastiplné následky a hodnotné zkušenosti.

Pokladnice moudrosti, vývoj intuice

Hluboko v každém jednotlivém člověku  ukládá život za životem své stopy přímá řeč života. Tyto stopy vytvářejí esenci toho, co je život. Takové esence obohacují individuální vědomí člověka. Tvoří pokladnici moudrosti, formují základ budoucího používání intuice. První příznaky působení intuice jsou viditelné u umělců a vědců. Ve vyšším stádiu může eticky vysoce vyvinutý a laskavý člověk sám začít využívat svou intuici pro studium zákonitostí života, prožít svou část věčnosti a být v kontaktu s Bohem. Tímto způsobem i Martinus napsal své životní dílo a vytvořil tak nový obsáhlý obraz světa, dostupný pozemským lidem. V tomto obraze světa se jeví náboženství v nové intelektuální formě, představuje obrannou řeč všech žijících bytostí.

Změna sexuálních rolí, sexualita a láska

Martinus ukazuje důsledky nejvyšších zákonů života v rozmanitém a rozštěpeném prožívání života, ve kterém se nachází moderní člověk. Pro Martinuse není překvapením, že mnoho lidí se cítí jako životu odcizeni. Ty zkušenosti, které lidé sklízejí, vytvářejí hluboké změny v jejich vědomí. Stále více lidí prožívá to, že jejich psychika není v souladu s tradičním životním stylem a tradičními sexuálními rolemi, kde je silný rozdíl mezi pohlavími. Moderní člověk rozvíjí ve vyšším stupni jak ženské tak mužské kvality. Ženský pól svítá v mužích a mužský v ženách. To způsobuje  změny jak v rodinných a společenských strukturách, tak v milostném životě a sexualitě. Proto se také vyskytují různá stadia vývoje na cestách lásky a sexuality.
 

Živý vesmír. Vývoj k humánní světové společnosti.

Perspektiva života, která se Martinusovi otevřela, byla součástí jeho iniciace do božího vědomí. Bůh je podle Martinuse světovým celkem ve své úplnosti a obsahuje jak mužské tak ženské vlastnosti. Martinus souhlasí s astronomy v tom, že fyzický vesmír je gigantický, rozpínaje se od elementárních částic až po galaktické soustavy. Ale vidí toto vše jako existující živý celek a tím vytváří duchovně-vědecký obraz světa.  Vidí vědomí jako instanci, která vede vývoj života – také biologický vývoj. Zárodky  různých živočišných druhů se nacházejí na různých duchovních úrovních a pomalu se objevují v různých druzích, projevují své životy a vyvíjejí se z toho, co jim umožňuje fyzický plán. To se projevuje např. v říši zvířat jako boj o přežití. Člověka považuje – tak jako v přírodních vědách – za žijící bytost, která se vyvinula ze zvířecího stadia. Martinus se však domnívá, že tento vývoj pokračuje dále, že ještě nejsme plně vyvinutí jako lidé. Potřebujeme zkušenosti, které budou vyvíjet mimo jiné náš soucit, toleranci, sociální porozumění a etické cítění. Postupně to povede ke spravedlivému a láskyplnému světovému společenství – a k novému, uvědomělejšímu vztahu k bohu.